Strelecky

SPORTOVNÍ STŘELBA

Zkuste si udělat soukromou anketu. Zeptejte se lidí ve svém okolí, ve kterých sportech Česká republika vyniká. Určitě se dozvíte, že v hokeji, desetiboji, fotbale, někdo možná uvede tenis či kanoistiku. Zcela výjimečně ale narazíte na odpověď: sportovní střelba. A přitom právě naši sportovní střelci patří již tradičně ke světové špičce a během krátké historie České republiky přivezli z mezinárodních soutěží desítky zlatých medailí. Co se úspěšnosti na mistrovstvích světa a olympijských hrách týče, hledala by česká střelecká reprezentace v jiných sportech u nás jen těžko konkurenci. A přesto tento sport stojí stranou zájmu a jména našich mistrů světa zná jen zasvěcená skupinka nadšenců. Sportovní střelba je ovšem plná podobných paradoxů i ve světovém měřítku. I když je na programu olympijských her již od roku 1896 (tedy od prvních novodobých OH), přímého televizního přenosu ze závodů se dočkala až na hrách v Atlantě v roce 1996.

KATEGORIE

Se sportovní střelbou se začíná ve věku kolem deseti let, ale výjimkou nejsou ani mladší střelci. Mezinárodní pravidla určují čtyři soutěžní kategorie - muže, juniory (do 20 let), ženy a juniorky (do 20 let). Kromě těchto kategorií, ve kterých se soutěží na MS, ME či OH, má každá národní střelecká organizace další kategorie, ve kterých se soutěží v místních pohárech. V České republice jsou k mezinárodním kategoriím přidány kategorie mladších žáků a mladších žaček (do 12 let), starších žáků a žaček (do 14 let), mladších dorostenců a dorostenek (do 16 let), starších dorostenců a dorostenek (do 18 let), seniorů a seniorek (nad 45 let) a veteránů a veteránek (nad 55 let).

ORGANIZACE

Naší nejvyšší institucí sportovní střelby je Český střelecký svaz (ČSS). Jeho oficiální internetové stránky najdete na adrese www.shooting.cz, kde jsou kromě jiného zveřejněna pravidla jednotlivých disciplín, výsledky soutěží či kalendář akcí. ČSS byl založen v roce 1990, ale již od roku 1897 u nás fungovala Česká obec střelecká. V roce 1925 se transformovala v Československý střelecký svaz a později byla sportovní střelba jako technický sport zahrnuta do Svazarmu, pod nímž zůstala až do roku 1990. Dnes ČSS sdružuje více než 650 střeleckých klubů po celé republice s asi 15 000 členy. ČSS je stejně jako jiné národní svazy sportovní střelby součástí Mezinárodní sportovní střelecké federace (International Shooting Sport Federation - ISSF), která určuje pravidla soutěží v jednotlivých disciplínách - vzdálenost terče, jeho tvar a velikost, dobu střelby, počet ran, ale také technické vybavení střelnice a střelců (zbraň, oděv, obuv). ISSF, jejíž internetové stránky najdete na adrese www.issfshooting.com, pod tímto názvem funguje teprve od roku 1998. I když je to organizace poměrně mladá, její kořeny sahají hluboko do historie.

JAK TO ZAČALO

Palné zbraně se objevily ve 14. století a už ve století následujícím byly pořádány soutěže ve střelbě z pušky. Za tu historicky první je pokládán střelecký závod konaný v roce 1471 ve Švýcarsku. Střelba je samozřejmě úzce spjata s válečnictvím. A právě Švýcarsko, díky svému výjimečnému systému vojenských záložníků, kteří se pravidelně účastnili cvičení, od středověku získávalo a dodnes si drží významný náskok ve střelbě z velkorážních zbraní. Také u ostatních velmocí sportovní střelby vycházejí tyto předpoklady z vojenské či lovecké tradice - Francouzi a Angličané s puškou v ruce dobývali svět, první američtí osadníci by bez perfektního ovládání zbraně nepřežili, zrovna tak jako obyvatelé divočiny rozlehlého Ruska.

PRVNÍ STŘELECKÉ SVAZY

Během 19. století se v Evropě formovaly první národní střelecké svazy. Tehdy se začalo sportovně střílet také z pistole. Jednou z nejvýznamnějších událostí v historii střelby je účast na prvních novodobých OH v Athénách v roce 1896. Představilo se na nich devět sportů a právě střelba měla nejvíce účastníků. Následující rok bylo ve francouzském Lyonu uspořádáno první mistrovství světa ve sportovní střelbě, a to v jediné disciplíně - velkorážní terčovnici. V roce 1907 založilo devět národních střeleckých organizací ve Švýcarsku mezinárodní unii. Na tomto kroku se dohodly v předchozím roce na střelecké soutěži v Itálii, kde byla domluvena také základní pravidla mezinárodních mistrovství - druhy zbraní, terčů, střeliva a úboru sportovců. Vycházela z pravidel Francouzské střelecké asociace, a jsou v zásadě platná dodnes. Francouzština byla tehdy také vybrána jako jednací jazyk. Protože národní střelecké svazy tvořili především armádní důstojníci, měla bouřlivá politická situace 20. století významný vliv i na mezinárodní střeleckou unii. Obě světové války činnost unie zcela umrtvily a ta byla vždy poté obnovena pod jiným názvem. Po druhé světové válce byl změněn i úřední jazyk federace - stala se jím angličtina.

STŘELNICE

Sportovní střelba dnes patří k vůbec nejbezpečnějším sportům, i když je základním nástrojem zbraň, která může jediným výstřelem usmrtit. Střelec bezpečně stojí, klečí či leží na zemi, a když dodržuje stanovená pravidla, nemůže zranit sebe ani ostatní. Střelci musejí být držiteli střelecké licence (zbrojního průkazu) a podrobují se pravidelným znalostním zkouškám a zdravotním testům. Základním pravidlem na střelnici je navíc zacházení s každou zbraní, jako by byla nabitá. Také vlastní střelnice mají vysoký bezpečnostní standard. Často budované podzemní střelnice s pojízdnými terči prakticky znemožňují někoho zranit, a i venkovní střelnice bývají zajištěny tak, aby střely dopadaly do vymezeného uzavřeného prostoru. K tomuto účelu se budují boční valy, lapače střel v terčovém prostoru či kryty pro rozhodčí.

TERČE

Ve většině disciplín se střílí do kruhového terče, který je vyroben z matného papíru mírně nažloutlé barvy s černým potiskem. Bodové hodnoty jsou zpravidla 1 až 10, přičemž vnější kruh má bodovou hodnotu jedna a desítka je ve středu terče. Rozměry terčů se v jednotlivých disciplínách liší. U malorážkových a vzduchových disciplín se při soutěžích střílí jedna rána do jednoho terče, u ostatních pět ran do jednoho terče. Zásahy hodnotí rozhodčí. Pokud se vstřel dotýká dělicí kružnice, zásah se počítá vždy jako zásah pole s vyšší hodnotou. Od roku 1992 se na velkých mezinárodních soutěžích používají terče elektronické, které zasažené hodnoty odečítají automaticky a zobrazují je rovnou na monitoru na střeleckém stanovišti a na monitorech pro diváky.

STŘELBA NA HOLUBY

Brokové disciplíny se střílí na tzv. asfaltové holuby. Jsou to barevné disky o průměru 110 mm a výšce 25 mm vylisované z křehkého asfaltu. Po zásahu broky se terč rozletí na desítky kousků. Dražší "holubi" obsahují prachovou náplň a po zásahu vytvoří barevný obláček. Terče před soutěžícího vystřeluje automatická vrhačka. Název "holubi" nemají tyto terče náhodou. Kdysi se tato disciplína skutečně střílela na živé holuby, dokonce i na OH v roce 1900 v Paříži! Postupně však byli naštěstí tyto "terče" nahrazeny asfaltovými disky.